To to ale utíká! Letos na jaře, a to na státní svátek 8. května, jsme společně s žáky z Kaznějova vyrazili už na 57. vlastivědný zájezd (první se uskutečnil na jaře před devětadvaceti lety). Protože bylo více přihlášených zájemců, než byla kapacita objednaného autobusu, nezbylo nám nic jiného, než na poslední chvíli vyjednat větší autobus – pro 54 cestujících. V úvodu je třeba poznamenat, že i tentokrát se „vlasťák“ vydařil. Za příznivého počasí – ani horko, ani zima – jsme vyrazili po dálnici směr Praha. První zastávkou bylo městečko Zbiroh. Rodiště básníka J. V. Sládka. Tady nás na zámku stejného jména očekávali průvodci přesně v 10:00 hod. Pro velký počet dětí se na prohlídku rozdělujeme na dvě skupiny – v jedné byla jen děvčata, v druhé pak kluci. V tomto zámku „tří císařů“ jsme se mj. dozvěděli, kde Alfons Mucha maloval slavnou Slovanskou epopej, kdo to byl „král železnic“, kde je 163 metrů hluboká hradní studna (nejhlubší v ČR), proč na hradním vršku stávaly radary, atd. atd. Po prohlídce se přemisťujeme do Rokycan. Byl čas oběda a tak bylo třeba navštívit nějakou cukrárnu a dát si něco „dobrého na zub“. Druhým bodem tohoto jarního vlastivědného zájezdu byla návštěva volně přístupné rozhledny na vrchu Kotel. Kovová věž trochu připomíná známou rozhlednu v Paříži. Ne všem se však podařilo vystoupit až na vyhlídkovou plošinu ve výšce 28 m. Vrcholek rozhledny se totiž poměrně dost chvěje, a to ne každému dělalo dobře. Vzhledem z nízké oblačnosti byl výhled značně omezený. Poslední zastávkou byla přírodní rezervace Vojenské cvičiště a Rokycanské mokřady na okraji Rokycan (nedaleko Vojenského muzea na demarkační čáře). Park je vybudován v prostoru bývalého rokycanského vojenského cvičiště. Opravdu připomíná divočinu! Je rozdělený na dvě části, mezi kterými je postavena dřevěná vyhlídková věž. Zpočátku se zdálo, že žádná zvířata ani neuvidíme, ale pak náhle došlo k příjemnému obratu. Blízko ohradního plotu proběhli dva divocí koně, v dálce se objevilo stádo pasoucích se bizonů a vrcholem návštěvy byl mladý jelen, který se beze strachu popásal nedaleko nás. Prostě, návštěva těchto míst byla úspěšná! To už se však přiblížila šestnáctá hodina a tím pádem čas k návratu. Nastal čas i na losování tradiční tomboly. Byla bohatá a každý dostal nějaký dárek. I tentokrát jsme něco nového objevili, viděli a poučili se. A ani to nebylo tak daleko od Dolní Bělé! Co zahřálo? Oba dva průvodci na zámku Zbiroh si pochvalovali vědomosti i chování všech našich dětí. Doufám, že se uvidíme koncem září na v pořadí už 58. vlasťáku!
Zapsal J. Bican
